Mnichovo Hradiště 25.10. -29.10.2023

Dlouho jsme nevěděli, kam vyrazíme na podzimní prázdniny. Až se nám podařilo sehnat střechu nad hlavou u skautů v Mnichově Hradišti. To znamenalo, že opět navštívíme (po třetí za sebou) Český ráj. Ale pokaždé jinou část.  Tentokrát to byly hlavně Příhrazské skály.

Sešli jsme se v počtu 10 na zastávce Lovosice radnice a to ve složení Žwejk, Gábi, Skřítek, Eliška, Nela, Valí, Vaneska, Matěj, Petr a Lucka. Autobusem se jelo do Litoměřic, kde jsme přesedli na vlak a jeli do Všetat. Tam se naše výprava rozšířila ještě o dva účastníky. Vojta za námi přijel na kole a ze Všetat jel s námi. V tom vlaku seděla i Kája, která jela ze školy, Ale úplně všichni jsme se viděli v Mnichově Hradišti. Ubytovali jsme se ve skautské základně, která je od nádraží na úplně opačném konci města.                                                     

Ve čtvrtek jsme vyjeli autobusem do obce Žehrov. Odtud pak již pěšky. Po cestě do osady Příhrazy jsme navštívili bio statek v Arnošticích, kde jsme si zakoupili nějaké ty bio produkty. Teda kdo chtěl. Až do Příhraz vedla cesta celkem po rovině. Za to odtamtud se šlo do prudkého kopce a schodů. Na kopci u skalní věže Branka jsme si dali pauzu a sváču. Po ní se pokračovalo na zříceninu Hynšta. Po prozkoumání jediné vytesané světnice, jsme hledali kešku. Úspěšně. Další naše kroky směřovali na rozcestí Hrázka a dál k hospodě Na krásné vyhlídce. byl čas na další pauzu a jídlo. Někdo si snědl to co měl v batohu, někdo si zakoupil dobroty v bufetu. Posvačili jsme, prohlédli si minifarmu a pak se vydali na vyhlídku Stará Hrada ze které byl pěkný pohled jak na Příhrazské skály, tak do širokého okolí směrem na Kozákov a nebo Vyskeř. Stejnou cestou jsme šli zpět na Krásnou vyhlídku. Dalším cílem tohoto výletu byl vrchol Mužský, známý tím, že se tam konaly tábory lidu. Po kratší pauze a po malé sváče, jsme pokračovali do osady Mužský, kde je vesnická památková rezervace. Prohlédli jsme si zajímavá stavení, zvoničku. A tak dosáhli cíle našeho výletu. Jenže autobus jel až za hodinu, rozhodli jsme se, že mu půjdeme naproti. Došli jsme až na zastávku Boseň, Zásadka. A protože tam byla hospůdka, rozhodlo se, že na autobus vyčkáme tam. Ono sice nepršelo, ale ani moc slunce nebylo, takže bylo celkem chladno. Po návratu na základnu jsme si uvařili večeři a po ní hráli hry.

V pátek leje jako z konve. Naplánovaný výlet se musel trochu změnit. Nejprve se tedy vyrazilo na zámek Mnichovo Hradiště. Byli jsme tam první a i na prohlídce jsme byli jen my a průvodkyně. Zámek má několik zajímavých míst a je tam několik zajímavostí, ale v podstatě je to zámek jako každý jiný. Po prohlídce, stále pršelo. Vrátili jsme se na na základnu. Vzali jsme to přes náměstí a nakoupili si. Také byl rozchod, aby děti měli šanci utratit, nějakou tu korunu. Na základně sušíme věci, svačíme. Stále prší, ale občas jsou přestávky bez deště. Po dvanácté hodině se vyrazilo na bus, kterým jsme se dopravili do obce Sychrov, na zastávku U Jizery. Odtud jdeme pěšky, přes obec Sychrov až k přírodní rezervaci Vrch Káčov. Je to zajímavý skalní útvar. Vystoupali jsme co nejvejš. Po prohlídce vrcholu, naše cesta vedla na zříceninu zámku Zásadka. A zrovna nepršelo. Tak jsme si tuto zajímavou, pečlivě udržovanou zříceninu užili. Dokonce na zřícenině je k vidění Pádlo Járy Cimrmana. Po pobytu na této zřícenině, jsme sestoupili k Jizeře. V obci Mohelnice nad Jizerou jsme viděli kostel Nanebevzetí panny Marie, který je vystavěn  románském slohu. Cesta podél Jizery byl v pohodě, jen občas pršelo a bylo strašně mokro a bláto. Došli jsme až do obce klášter Hradiště nad Jizerou. Tam se nachází pivovar a krypta. Ale díky časové tísni, jsme nezvládli nic z toho navštívit. Už jsme se těšili do tepla a hlavně do sucha. Do Mnichova Hradiště vede cesta vesměs po silnici. Ale cestou jsme narazili na novou lávku přes Jizeru, která by neměla být ještě přístupná. Ale zábrany byly dané pryč a vypadalo to, že je již přístupná. Matěj se nabídl, že doběhne k lávce, která od našeho místa rozhodování jít přes ní či ne, byla vzdálena cca 340 m. Po chvilce mával, že můžeme jít. Tak jsme šli a přešli. Jenže na druhé straně se ukázalo, že přístupná ještě není. No už jsme jí tedy přešli, tak jsme se nevraceli. Podél Jizery po úzké pěšině jsme došli pak na základnu. Uvařila se večeře  a po večeři se hrály opět hry a sušili jsme promáčené věci.

V sobotu ráno zase pršelo. Ale na tak moc jako předešlý den. Po cestě na vlak pomalu přestávalo. Vlakem jsme jeli do Březiny nad Jizerou a tam započali další výlet směřovaný do Příhrazských skal. Cesta byla pozvolná, ale jen než jsme došli ke skalám, pak nastalo strmé stoupání. To se zvládlo v pohodě. Nahoře nás čekal průchod Studeným průchodem. Vzhledem k tomu, že bylo celkem chladno tak jsme nemohli posoudit, jak moc je studený. Ale v létě se tam drží teplota cca 10°C. Prošli jsme tedy tímto úzkým místem a pokračovali ke skalnímu útvaru Ženská vrata. Pak cesta vedla přes několik vyhlídek. Došli jsme až k Drábským světničkám, které byly z bezpečnostních důvodů uzavřeny, tedy ty horní skalní partie. V altánu u světniček jsme si dali sváču. Pak proběhlo focení a pokračovali v dalším putování Příhrazskými skalami. Po cestě bylo několik vyhlídek. Pak se před námi objevila zbořenina. Byl to Píčův statek. Prohlédli jsme si zdi, Vojta nahlédl i do sklepení. Odtud vedla odbočka ke zřícenině Klamorna. Tam bylo k vidění několik skalních světniček a ve skále cisterna na vodu. Vrátili jsme se ke statku a pokračovali kolem kříže V peklech až k Valečovským skalním bytům. Některé jsme prozkoumali. Hned za byty byla zřícenina skalního hradu Valečov. Zaplatili jsme vstupné, dostali písemné informace o hradu a šli na prohlídku. Průvodcovské služby se ujala Kája a hradem nás provedla. Po prohlídce pod hradem si daly děti sváču. My vedoucí šli o pár metrů dál k parkovišti, kde jsme si dali kafe. Po svačině přišly děti za námi. Protože ve stánku měli párek v rohlíku, tak si ho všichni až na Petra dali. Pak nás čekala dlouhá štreka do Mnichova Hradiště. Po příchodu na základnu, jsme se rozhodli, že nebudeme vařit. Objednali jsme si 10x pizzu. To jsme si pošmákli :-). Večer se pak zase hrály hry. A i trochu se balilo.

V neděli se dobalilo, po snídani a po předání základny jsme šli na vlak. Vojta vyrazil na kole do Všetat a odtud vlakem domů. my ostatní jeli přes Prahu a v Lovosicích jsme byli ve 12.00. Závěrem je třeba říci, že i když počasí nebylo ideální, stihli jsme skoro vše co jsme chtěli.

Žwejk